Jdi na obsah Jdi na menu
 


Fríský kůn

16. 9. 2008

http://staj.ufonek.net/img/staj_ufonek12191.jpg

Původ a historie

Fríský kůň dostal své pojmenování podle holandské provincie Friesland ležící v severní části země, která je tradiční oblastí chovu. Ačkoli nebyl chován na rozsáhlém území, jeho vliv daleko přesáhl rodné pobřeží. Frískou krev měli zakladatelé chovu orlovského klusáka, oldenburského koně a ve Velké Británii daleský a fellský pony spolu s chladnokrevným shirem těžili z příbuznosti s tímto plemenem. Fríský hřebec Romke 234 se zásadně podílel na regeneraci chovu našeho starokladrubského vraníka.
Již římský historik Tacitus (asi 55 – 120 n.l.) zaznamenal údaje o fríském koni. Uznával starobylost a hodnotu těchto silných a všestranně užitečných zvířat, ale poznamenal, že jsou neobyčejně ošklivá. Toto plemeno se postupně stávalo mnohem ušlechtilejší a o tisíc let později je sedlali fríští rytíři a jejich němečtí sousedé, účastníci křížových výprav. Frís si však zachoval své tradiční dobré vlastnosti – vytrvalost, skromnost, sílu a učenlivost.
Plemeno se zlepšilo i s přílivem orientální krve, což byl výsledek kontaktu s pouštními koňmi během válečných tažení a později i záměrného křížení s proslulým andaluským koněm, který se ze Španěl dovážel do okupovaných nizozemských provincií během osmdesátileté války (1568 – 1648). Poměrně menší fríský kůň byl po staletí chován k všestrannějším a praktičtějším účelům než jednostranní těžcí váleční koně středověké Evropy. Byl také mnohem nenáročnější.
Po několik posledních století se jeho všestrannost uplatnila v zápřeži, pod sedlem i v zemědělských pracích. Není divu, že se tento kůň využíval nejen při zlepšování plemen v sousedních oblastech, ale i v hřebčínském chovu. V Marbachu (německý hřebčín) používali fríské koně už od 17. století.
Chovatelský svaz byl založen v roce 1879, ale popularita klusáků, mezi nimiž frís vynikal, vedla ke křížení za účelem zvýšení rychlosti na úkor původního typu. V roce 1913 zbyli ve Frísku jen tři hřebci. Plemeno zachránila druhá světová válka, kdy měli holandští zemědělci nedostatek vozidel i pohonných hmot, a proto se museli vrátit ke koním. Vážnou krizi prodělával chov fríských koní v 60. letech minulého století, kdy se chovná základna nesmírně snížila kvůli mechanizaci v zemědělství. Tato krize však byla úspěšně překonána a chov fríských koní se rozšířil prakticky do celého světa. Svaz chovatelů fríských koní získal v roce 1954 titul "Královský".

Popis a charakteristika

Dnešní fríský kůň je vždy vraník bez odznaků. V kohoutku měří klisny v průměru 156 cm a hřebci 163 cm. Hlava je dlouhá s inteligentním výrazem a vyjadřuje veselou, ochotnou a milou povahu. Uši jsou krátké a mají špičky zatočené dovnitř. Dobře stavěné tělo s válcovitým trupem je kompaktní a plece s plochým, oblým kohoutkem jsou mohutné, ideálně přizpůsobené pro práci v zápřeži. Linie krku a hřbetu dělá z fríse ideálního kočárového koně. Záď má charakteristický strmý sklon, ocas je poměrně nízko nasazen. Nohy jsou silné a mají velmi čisté a velké klouby. Typickým znakem plemene jsou rousy na spodní části holení a na spěnkách. Hříva a ocas jsou vlnité a bujné.

Povaha

Fríští koně vynikají učenlivostí a mají výborný charakter – jsou ohniví a přesto velmi mírní a ovladatelní.

Využití a sport

Fríský kůň je především kočárovým plemenem – zapřahají ho například také k ceremoniálům u dvora holandské královny Beatrix. Oblíbený je v manéžích, při různých show a lze se s ním setkat také při tzv. barokním ježdění, kde mohou výborně uplatnit jeho efektní kadencované chody.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

Portrét


Archiv

Kalendář
<< srpen / 2018 >>

Statistiky

Online: 1
Celkem: 132410
Měsíc: 705
Den: 18